Co mám dělat dál? Co je důležité?
Když lékař řekne ono obávané „už pro vás nemůžeme nic udělat“, je to rána. Co to ale ve skutečnosti znamená? Jak mám dále postupovat, na koho se obracet, co a kde řešit?
Někde, kde to je možné, dostane člověk kontakt na paliativní ambulanci. Tam, ho již nasměrují. Někdy se to ale nestane a pak se stává, že nemáme dost informací o dalších možnostech postupu a jsme bezradní.
Když už byla moje léčba ukončena, je dobré vědět, že:
- i nadále mohu se svými obtížemi, které vyplývají z onkologického onemocnění, docházet na onkologii (už sice nebude probíhat léčba, ale úleva od komplikací onemocnění je na místě)
- hlavní péče se přesouvá na praktického lékaře, ten by měl mít veškeré informace a dále podle toho postupovat a koordinovat péči a to třeba i včetně návštěvní služby pro ležící pacienty
- pokud mám nějaký akutní zdravotní problém, volám si rychlou záchrannou službu na lince 155
- na místě bývá i zvládání bolesti, proto je dobré kontaktovat nějaké Centrum léčby bolesti a zajistit s nimi adekvátní péči
- pokud je třeba pravidelného kontaktu se zdravotníkem, ale není nutné kvůli tomu být hospitalizovaný, mohu mít od praktického lékaře předepsanou domácí zdravotní péči nebo domácí hospicovou péči, úhrada návštěvní služby pak jde ze zdravotního pojištění
- pokud je třeba pomoci s domácími pracemi, nákupy nebo doprovod, mohu si objednat pečovatelskou nebo asistenční službu v místě bydliště, platba je jasně stanovena smluvně a půjde za mnou nebo mou rodinou
- je dobré rozmyslet, jaké služby ke konci života ještě mohu použít, najít si na ně kontakty a informovat se. Mezi takové služby patří třeba hospice, nutriční poradenství, půjčovny pomůcek nebo konzultace psychologa, sociálního pracovníka a nebo notáře pro sepsání závěti.
Pro více a souvislých informací, můžete také zabrousit do naší brožury Průvodce pro nevyléčitelně onkologicky nemocné a jejich blízké a nebo zavolat na Linku Amelie.
Mít včas informace, znamená nejen dobře plánovat, ale také mít věci ve svých rukou!
