16. 4. 2024
Cítím se na návrat do práce po léčbě? Kdo a co mi může pomoci?
Jedno z nejsložitějších a nejkřehčích období v léčbě a po ní, je právě chvíle ukončení rekonvalescence a návratu do práce. Špatné rozhodnutí či správné rozhodnutí v nesprávný čas pak mívají citelné dopady.
Tím, jak se rozšířily možnosti léčby u některých nemocných, se léčba prodlužuje. Délka rekonvalescence ovšem není stanovena a proto bývá často pod tlakem končící pracovní neschopnosti zkracována. Lidé se i po roce od diagnózy rozhodují v situacích, kdy ještě nemohou plně hodnotit dlouhodobé dopady nemoci a léčby do svého života a ve vztahu k práci.
Pracovní neschopnost může trvat až 380 dnů. Přibližně 30 dnů před koncem ročního pobírání pracovní neschopnosti ČSSZ obešle nemocného s upozorněním na blížící se konec podpůrčí doby, začíná zjišťovat, jak se bude dál vyvíjet péče o nemocného.
Situace kolem dvou možností zajištění, které nabízí stát, to ale nemocným neulehčuje. A to zejména kvůli neprovázanosti a nesouvisejícím lhůtám pro jednání. O jaké možnosti a jaké lhůty se jedná?
První možností je žádost o prodloužení pracovní neschopnosti (resp. výplaty nemocenské).
O tu může žádat nemocný 30 dnů před koncem podpůrčí doby, což je rok. Předpokládá se, že pokud dojde k prodloužení, nemocný se pak vrátí do práce a bude dále výdělečně činný. Může se stát, že žádost bude zamítnuta s odůvodněním, že stav neodpovídá prodloužení pracovní neschopnosti, ale invaliditě. Pak nemocný musí řešit žádost o invaliditu.
Následující den po ukončení pracovní neschopnosti lékařem, musí pracovník nastoupit na své místo anebo vyjednávat o svém návratu či způsobu ukončení práce.
Vhodné žádat o prodloužení výplaty pracovní neschopnosti je, pokud:
- nemocnému drží místo zaměstnavatel a je reálný návrat na pozici
- nemocný nestihl lázeňskou péči
- nemocný nestihl dokončit léčbu, např. biologickou a jinak je reálný návrat do práce
- nemocný potřebuje absolvovat dílčí operační zákrok a rekonvalescenci, např. gynekologickou operaci
- nemocný nemá úplně v pořádku krevní obraz, ale je reálný předpoklad zlepšení
- pokud nemocný řeší dlouhodobé dopady léčby, u kterých není jasný předpoklad, že se po 3 měsících něco změní
- pokud nemocný není v remisi onemocnění a čeká ho léčba mnohem delší než 3 měsíce a návrat do práce je velmi nejistý
- nemocný má paliativní onkologickou nebo symptomatickou léčbu
Druhou možností je žádost o invalidní důchod
Na její vyřízení má stát více jak 90 dní a proto je vhodné tuto žádost podávat tři měsíce před koncem roční podpůrčí doby. Předpokládá se, že ten kdo žádá, má fyzické či psychické obtíže takového charakteru, které mu ve vztahu k jeho profesi či práci do velké míry komplikují návrat do práce a bez pomoci státu se v adaptaci nemůže obejít.
Vhodné žádat o invaliditu je tam, kde nemocný má prokazatelné (je to dokladovatelné v lékařských zprávách) obtíže, které vznikly v souvislosti s nemocí nebo její léčbou a které mají dopad do pracovního života. Příkladem může být nemožnost těžké fyzické práce nebo směnné práce u lidí, kteří ji před léčbou vykonávali nebo obtíže s otoky a jizvami, které snižují možnost pohybu či jedné polohy bez možnosti změny po delší dobu a podobně.
Pokud dojde k posouzení invalidity posudkovým lékařem, ten nařizuje lékaři, který vede neschopenku, do 30ti dnů ukončení pracovní neschopnosti. Pak je na řadě opět návrat do práce a jednání se zaměstnavatelem.
Obě žádosti hodnotí posudkový lékař na základě zaslaných zpráv, které by volené formě žádosti měly odpovídat.
Hodnocení možnosti návratu do práce, by tedy nemělo probíhat až před koncem roční nemocenské, ale ve spolupráci s lékaři a již čtvrt roku před. Jen tak je možné předejít složitým či dokonce neřešitelným situacím.
Při nejasnostech je vždy možné kontaktovat nějakého sociálního pracovníka např. v poradnách a nebo v Amelii.
