Pavla Tichá však nebyla jen Amelie a profesionál – byla také milovníkem života, který pomáhal hledáním řešení, který se nebál jít do nepřehledné či konfrontující situace. Člověk štědrý a laskavý. A zcela v tomto duchu nám v Amelii svým odchodem ještě poskytla dar – možnost prožít jaké to je, být blízkým nemocného a pak umírajícího. Díky tomu Amelie dál pokračuje a nabízí pomoc všem onkologicky nemocným i jejich blízkým, ovšem zase o trochu důkladněji, blížeji prožitkům těch, kdo k nám přicházejí.
Přestože je úmrtí Pavly opravdu smutná událost, měli bychom se držet jejího nadhledu a hledání pozitivna, zůstat zvědaví. Letošní říjen budeme muset doplnit za Pavlu (Říjnové dny, aneb příští rok ve stejnou dobu…?). Jestli však máte chuť se podělit o své vzpomínky na Pavlu, přidejte se. Budeme je postupně publikovat. Kdo žije v srdcích svých milých, není mrtev, je jen vzdálen.
