Ivo Černík
dobrovolník Centra Amelie Olomouc od r. 2017, který se věnuje onkologicky nemocným na lůžkovém oddělení Onkologické kliniky FN Olomouc. Má osobní zkušenost s onkologickým onemocněním. Student psychologie Univerzity Palackého v Olomouci.
„O Amelii jsem se poprvé doslechl před rokem a půl od své spolužačky. V té době jsem byl ještě na střední škole. Kdysi jsem měl s rakovinou blízkou zkušenost a od té doby jsem pomáhal jako vedoucí na letních táborech nadace Šance, která zaštiťuje olomoucké dětské hematoonkologické oddělení. Když jsem se o Amelii dozvěděl, říkal jsem si, že by to mohla být velká životní zkušenost, setkat se kromě nemocných dětí i s dospělými. V roce 2017 jsem v Amelii absolvoval školení nových dobrovolníků, které mne velice nadchlo. Seznámil jsem se blíže s tématem psycho-onkologie, Onkologickou klinikou FN a také s tím, jak mohu nemocným a jejich blízkým ulehčit. Má první návštěva ve žlutém tričku dobrovolníka nebyla příliš úspěšná, protože nikdo z pacientů nebyl zrovna v náladě. Nenechal jsem se však odradit. Při další návštěvě jsem byl poněkud nervózní, ale hned na prvním pokoji lůžkového oddělení onkologie jsem potkal trojici velice milých dam, se kterými jsem pak strávil celé odpoledne. Od té doby působím jako dobrovolník Amelie na onkologii pravidelně a snažím se poskytovat pomoc i při dalších aktivitách zdejšího Centra.
Návštěvy nemocnice mě hodně naučily. Ukázaly mi, jaké všední maličkosti mohou být pro člověka v těžké životní situaci klíčové. Také mi připomněly vážit si každého dne, a všech těch všedních věcí, na které, stejně jako na své zdraví, zapomínáme. Nejcennější, čemu jsem se naučil, je to, že se člověk nikdy nesmí vzdát – a to ani tehdy, když je konec nevyhnutelný. Protože pouze naše naděje, touha žít a mít ze života co nejvíce je tím, co odlišuje život od přežívání. Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří dokázali ukázat to nejlepší, i v těch nejhorších chvílích. Takovýto lidé si zaslouží náš věčný obdiv, a pro mne jsou nekonečnou inspirací. Dnes jsem studentem katedry psychologie Univerzity Palackého v Olomouci a je mi ctí, že mohu dále předávat Světlo, které mi tito výjimeční lidé ukázali.“
