⇐ předchozí kapitola další kapitola ⇒
Nárokem na sanitku, tedy dopravou pojištěnce, se zabývá zákon o veřejném zdravotním pojištění. Doprava pojištěnce je pojišťovnou hrazena v případě, že jeho zdravotní stav neumožňuje dopravu běžným způsobem bez použití zdravotní služby. Tento stav posoudí a rozhoduje o tom vždy ošetřující lékař, tedy lékař, který pacienta do zdravotnického zařízení posílá nebo ho z něj propouští.
Náhrada cestovních nákladů od zdravotní pojišťovny, tzv. „cesťák“, se provádí v případě, že je nárok na přepravu sanitním vozem, ale rozhodnete se pro dopravu soukromým vozidlem a ošetřující lékař takovou dopravu schválí. Pojišťovna však hradí náklady pouze ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližší-ho zdravotnického zařízení, které je schopno konkrétní péči poskytnout, a to i přes právo na výběr lékaře a zdravotnického zařízení. Pacient si musí nechat potvrdit od ošetřujícího lékaře příslušnou cestu na tiskopis, který získá od praktického lékaře nebo v odborném zařízení.
V praxi spatřujeme, že onkologické kliniky potvrdí přepravu na cesťák zdaleka menšímu počtu pacientů, než tomu bylo v dřívější době. Pacient nebo jeho doprovod si musí o potvrzení cíleně říci, jinak ho automaticky nedostanou. A v některých případech lékaři nechtějí uznat, že by stav nemocného (nevolnosti po léčbě, veliká únavnost atd.) byl natolik závažný, že by potvrzení nebo sanitu potřeboval.
