⇐ předchozí kapitola další kapitola ⇒
„Dcera mě neposlouchá, proč taky, když je neustále u babičky. Vím, že bych měla být víc s ní i s manželem, ale nemám na to. Každá maličkost mě vytočí, pak na všechny křičím, i když vím, že pro mne dělají, co se dá. Pořád mi říkají, že musím chtít a všechno bude tak jako dřív. Mám si prý najít zase nějaký koníček a odreagovat se. Jim se to řekne. Po hormonech jsem podrážděná, přibrala jsem snad sto kilo a nic mě nebaví. Pořád je se mnou ten divnej pocit, že udělám stejnou chybu a ta strašná nemoc se vrátí. Někdy mě přepadne taková úzkost, nejhorší je to asi v noci. To se jenom převaluju a nemůžu usnout. Když jsem byla v léčbě, tak jsem se těšila na to, jak budu zase cestovat, vrátím se do práce a bude to za námi. Ale teď je to jiné, nějak to nezvládám.“
Takové pocity jsou během období rekonvalescence poměrně časté. Naskočit do rozjetého vlaku každodenních povinností a nároků není vůbec jednoduché. Místo oddechu a postupného návratu už chceme rychle přeskočit do zdraví. Vždyť vše je zažehnáno, zvládnuto, vyřešeno a je možné začít opět tam, kde jsme přestali, než nemoc zasáhla. To si nemyslí jen naši blízcí, ale často paradoxně i my sami, ti, kdo jsme nemoc zvládli. Pak se na sebe ale často zlobíme a nechápeme, proč jsme vyčerpaní, unavení a připadáme si neschopní a líní.
Během léčby byly tělo, duše i vztahy vystaveny vysoké zátěži. Dlouhý boj vyčerpává a vyžaduje oddech. Rekonvalescence je obdobím pro načerpání sil, postupný návrat do běžného života a také dobou smíření se s často trvalými následky nemoci.
Doba potřebná pro postupný návrat do běžného života je srovnatelná s dobou, po kterou probíhala aktivní léčba. Pokud tedy léčba probíhala rok, můžeme předpokládat, že následující rok bude probíhat rekonvalescence. Ačkoli se to nezdá, je to doba náročná jak pro nemocného, tak pro jeho blízké.
Můžeme během ní zažívat období plná energie a chuti do různých činností, která se mohou střídat s obdobími zvýšené únavy až vyčerpání. Pocit vyčerpání může přicházet z ničeho nic, méně než dříve se můžeme spolehnout na naši stabilní výkonnost. To někdy budí obavy z návratu aktivní nemoci a pro blízké to nemusí být pochopitelné. Je velmi důležité, abychom poslouchali svoje tělo, více dbali na odpočinek a relaxaci. Při hledání nových cílů a možností si musíme plánovat splnitelné a postupné cíle.
Naše rodina a blízcí by měli vědět o tom, jak dlouhá může být doba rekonvalescence, a nenaléhat příliš v případě, že se ještě necítíme připraveni přijmout větší zátěž. Měli by nás chápat a naopak podporovat ve chvílích, kdy si nejsme příliš jisti tím, zda si můžeme zvýšenou zátěž dovolit. Svým blízkým bychom to měli umět vysvětlit a sdílet s nimi to, co se s námi momentálně děje. Jsme v období plném zvratů, ale i postupného nárůstu energie a získávání jistoty, kdy potřebujeme čas pro postupnou aktivizaci – postupné pracovní i mimopracovní zatěžování.
Nyní můžeme potkávat i různé výzvy, možnosti, zažívat nový start. Je to čas pro zamyšlení: co dál, co můžeme, co chceme a co od sebe očekáváme, čas pro přehodnocování. To, co se v první chvíli mohlo zdát jako handicap, může nakonec vyznít jako výhoda. Víme už, že jsme dokázali zvládnout vysokou zátěž a vypořádat se s ní, jsme odolní a schopní ustát krizi. Naučili jsme se mnoho nového, dozvěděli jsme se mnohé o sobě i svých blízkých. To výrazně zvyšuje náš osobní potenciál. Nalézáme nový prostor pro svůj další život. Hodnoty, které uznáváme, jsou po zkušenosti, kterou jsme prošli, jiné, jasnější. Dokážeme si představit, co budeme dělat, jak to bude s prací?
Řada lidí po onkologickém onemocnění pociťuje silnou motivaci ke změně svého dosavadního směřování – mění obor své práce, zaměstnavatele. Jiní mají nějaký následek po léčbě onemocnění, který je nutí změnit profesní dráhu. Všichni se v tuto chvíli více či méně potýkáme s rozhodnutím, co dál. Nemalou motivací může být i změna výše příjmu při přechodu z nemocenské na invalidní důchod. Je tu i možnost ztráty zaměstnání a nejistota při hledání dalšího zaměstnavatele. Zde je prostor pro odborné poradenství a pro sdílení s ostatními, kteří nemoc zvládli. To nejtěžší v léčbě je za námi a nyní se můžeme rozhlédnout kolem sebe, rozdělit lépe zátěž spojenou s nemocí, vyjít ven z rodinného a přátelského kruhu. Můžeme najít chráněné prostředí a hledat odpovědi na nové otázky, které s sebou léčba rakoviny nepřímo přinesla. Berme to jako příležitost pro přerozdělení často nevyhovujících stereotypů jak v osobním, tak v pracovním životě.
Lázeňská péče a rehabilitace
Jednou z možností rehabilitace onkologicky nemocných je lázeňská péče. Onkologicky nemocný má po absolvování akutní onkologické léčby nárok na komplexní lázeňskou péči obvykle v délce 21 dnů. Lázeňskou péči musí nastoupit a dokončit do dvanácti měsíců od ukončení onkologické terapie (poslední chemoterapie, ozařování atd.) Zdravotní pojišťovna hradí náklady na léčení, ubytování a stravování. Pacient v lázních hradí poplatek ve zdravotnictví a lázeňský poplatek. Komplexní lázeňská péče je hrazená pouze jedenkrát, opakovaný pobyt je možný pouze u Hodgkinovy nemoci, a to do třicet šesti měsíců od posledního pobytu. Lázeňskou péči předepisuje praktický lékař na poukaz. U onkologicky nemocných musí vždy přiložit doporučení od onkologa, v němž je doloženo, že pacient nemá příznaky recidivy ani diseminace a je lázeňské péče schopen. V praxi si pacient o doporučení na lázně musí obvykle 28 říci, ne každý onkolog se o možnosti zmíní sám. Poukaz následně schvaluje revizní lékař příslušné zdravotní pojišťovny. Jeho platnost je 3 měsíce. Na poukaz se vypisují 2 zařízení lázeňské péče. Ta si pacient volí podle indikačního seznamu a podle toho, jakou lokalitu by rád navštívil. Kompletní indikační seznam pro lázeňskou péči najdete jako přílohu č. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. U onkologických onemocnění je prakticky dvojí indikace – lázně musí poskytovat péči onkologicky nemocným a léčí se tam orgán nebo aparát zasažený rakovinou. Příklad první: pro lázeňskou léčbu pacientky po rakovině prsu hledáme lázně s indikací onkologická onemocnění a pohybové lázně, protože hrudník a paže jsou po operaci obvykle omezeny v pohybu. Příklad druhý: pro lázeňskou léčbu po nádoru dělohy budeme hledat lázně s indikací onkologická onemocnění a léčba ženských pohlavních orgánů. Je dobré se informovat předem o kapacitách daného lázeňského zařízení a také o tom, zda jsou ochotni pobyt dopředu rezervovat, abychom po schválení poukazu nezjistili, že není reálné do 3 měsíců pobyt absolvovat.
Další možnosti rehabilitační péče jsou na ambulancích rehabilitace na základě doporučení praktického lékaře podle druhu obtíží nebo formou rehabilitačních a rekondičních pobytů, které obvykle pořádají pacientské organizace.
