Paní Šárka je sociální pracovnice Amelie a zároveň je předsedkyní spolku Amelie. „Pomáháme každému, kdo se na nás obrátí, a zároveň se snažíme o naléhavosti takové pomoci informovat na odborných fórech i širokou veřejnost.“
Tolika lidem jsme pomohli vzchopit se a jít dál. Škoda, že se zatím o nutnosti psychosociální péče neví.“
Když jsem studovala sociální práci, mí prarodiče onemocněli a pak i zemřeli na rakovinu. K nim se pak přidali další členové rodiny. Osobní zkušenost mě formovala i profesně: v rámci sociální práce mě spíš než jiné oblasti zajímala péče o dospělé a sociální problematika ve vztahu ke zdravotnictví. Po ukončení VOŠ jsem působila jako sociální pracovnice v nemocnici v Motole, mimo jiné na onkologii, a dálkově jsem vystudovala vysokou školu. S Amelií jsem se seznámila díky kamarádce, lékařce a psychoterapeutce Míše Chrdlové. Nejdříve jsem začala vypomáhat externě, jako lektorka školení dobrovolníků. Také jsem měla na starosti odborné dotazy v poradně. Po mateřské dovolené jsem se již do Motola nevrátila a začala se Amelii věnovat naplno. V organizaci jsem prošla mnoha pozicemi, pracovala jsem jako koordinátorka dobrovolníků, koordinátorka pražského centra, působila jsem v evropském projektu Amelie. Počet onkologicky nemocných roste, proces léčby je náročný a psychosociální pomoci není dostatek. Přitom je tak důležitá. Tolika lidem jsme pomohli vzchopit se a jít dál. Škoda, že se zatím o nutnosti takové péče neví. Mnoho lidí ani nenapadne, že by ji mohli hledat. Práce v Amelii mě naplňuje, protože vím, že to, co nabízíme, není snadné získat jinde. Pomáháme každému, kdo se na nás obrátí. Zároveň se snažíme o naléhavosti takové pomoci informovat na odborných fórech i širokou veřejnost. Psychosociální pomoc by se měla stát dostupnou pro všechny, kteří ji potřebují.
